Můj příběh

Papír mě už od dětství fascinoval. Byla jsem takový "studijní typ". Pořád jsem si psala, vymýšlela, organizovala, dělala různé statistiky, seznamy, črtala jsem si úkoly, přehledy, a tak.

A to mě vlastně - JAKSI -  doprovázelo a doprovází doposud.

Nikdy jsem nebyla typ na klasické diáře. Svazovaly mě, byly nalajnované. Potřebovala jsem projevit kreativitu, čmárat, plánovat, vymýšlet dle potřeby. 

Přesně tak, jak mě to zrovna napadlo. 

A tak jsem si ten sen splnila.
Než to mít na samostatných papírech, tak to mám vše hezky u sebe.

V mém MINIMEE.

- moje vlastní česká značka
- speciálně navržený zápisník
- vyroben celý v Česku
- s minimálně viditelnými tečkami (ať to nekazí výsledek)
- s prémiovým papírem (120g a 140g, jeden z nejlepších na trhu, ať to moc nepropíjí),
- s luxusním vzhledem a sametovou obálkou
- ve dvou velikostech  - A5 a A6
- s kroužkovou vazbou, ať se dá otáčet
- v mnoha krásných a pečlivě vybraných barvičkách

Můžete do něj plánovat, psát, kreslit, lepit, cokoliv.

Možná si říkáte, co mě přivedlo v době elektroniky právě k papírovému zápisníku?

Ono totiž postupem času, už od té školy... jak člověk studoval, pracoval, ... Začínala jsem se dostávat do hodně stresu a najednou jsem zjistila, že ačkoliv používám elektronické pomůcky, tak jsem se necítila komfortně. Informace byly na mnoha místech a já nevěděla, kam pro ně dřív skočit. Prostě mě pohltily a hlavě dávaly zabrat. Občas jsem něco vypustila, občas si něco nezapamatovala, a tak... 

A tak jsem si řekla dost... Možná k tomu napomohly i ty dva stresové kolapsy... Elektroniku jsem omezila a vrátila se zpět ke starému dobrému papíru. No a tím pádem i ke klasickému psaní a plánování.

A najednou jsem zjistila, že jsem prostě papírový člověk a že psaní a tvoření mě neskutečně uklidňuje, uvolňuje mi to mysl a já se dokážu lépe soustředit. Navíc ani stres není takový, jaký byl. Nehledě na to, že mám obecně radost z vlastního výsledku, protože díky kreativnímu tvoření vylučujete hormony štěstí, a tím pádem máte víc radost ze života. Co víc si přát.

Tento pocit trvá už několik let. Jsou to roky, kdy píšu s radostí, kdy plánuju bez starostí a kdy je mi dobře. A mobily a elektronické plánování frčí dál. Jenže já jsem prostě ten „papíráček“.

A co vy, jakou máte zkušenost. Píšete si, tvoříte? 
Ať už si chcete můj zápisník pořídit nebo jste sem jen ze zvědavosti zabloudili, tak přeji, ať vás životem provází jen a jen to nejlepší a radost ať naplňuje každý váš den.