Tvoření je radost, říká zakladatelka MINIMEE Ali Hořínová

Když zavře oči, vidí radost. Tu popisuje jako místo, kde je klid, hezky a zároveň pohoda. Tento stav má ráda Ali Hořínová, která si vytvořila svůj vlastní zápisník MINIMEE a teď se s ním dělí se světem. O MINIMEE jako značce jsem Ali vyzpovídala zde, ale jak Ali plánuje a co je pro ni kreativita, se dozvíte dnes.

Jak ses dostala k Bullet Journalu a jak dlouho už ho používáš?

První myšlenka přišla v roce 2019. Viděla jsem to na nějakém zahraničním instagramu. Já jsem si různě psala a plánovala po papírech. Na instagramu jsem viděla, že to nějaká slečna spojila s kresbami a tvořením, moc se mi to líbilo. Říkala jsem si, že je to to, co celou dobu dělám, akorát to nemám spojené v jednom. Takže jsem ty papíry začala spojovat v celek. Pak jsem dále hledala inspiraci a vytvořila jsem si vlastní systém.

Říkáš, že se ti plánování líbilo ve spojitosti s kresbami. Jaký máš vztah k výtvarnictví?

Odmalička jsem malovala - křídami, uhlem a bavilo mě to. Ve škole ve výtvarce mě taky všechno bavilo, jakékoli tvoření. Chtěla jsem těch hodin výtvarky na základce i víc. To se mnou šlo celou dobu, akorát postupně na to ubýval čas. Později jsem kreslila spíše nárazově. Z těch velkých kreseb, například Benátek, to postupně přešlo spíše do těch malých výtvorů a tvoření s BuJo spojeným.

Takže zálibu, kterou máš odmalička, teď využíváš při své práci.

Ano, ale vůbec jsem netušila, že tohle někdy budu dělat. Nikdy jsem se nechtěla vydat na dráhu malířky nebo sochařky, ačkoli mi naši říkali, jak krásně maluju. V tom jsem neviděla peníze a je to moc bohémský styl života. Já jsem spíše konzervativní a organizovaná.  

Jak ses dostala k letteringu? 

Už od školy jsem psala takovým tím pěkným dámským písmem. Asi tam byl nějaký cit v ruce. Viděla jsem na zahraničních účtech, že se takto píše a byly tam odkazy i na brushpeny, to byla asi první indicie. Tak jsem si koupila zhruba osm druhů fixů a zkoušela. Trvalo mi asi rok pravidelného cvičení, než jsem se to naučila. Když bude člověk cvičit jednou měsíčně, tak to bude trvat hodně dlouho. Je potřeba zkoušet hroty i styl písma, jak se ta ruka chová. Psaní štětcovým fixem je trochu jiné než klasicky, musí se dělat různé přítlaky a je i jiné postavení ruky. 

Jaká je tvoje strategie plánování?

Svoje osobní soukromé stránky typu přání si plánuju dopředu. Tím, že předávám informace i lidem, tak u pracovních záležitostí udělám denní přehled, ale i týdenní. Tohle plánování je teď hodně nárazové. Musí to být rychlé, ale díky zkušenostem už to mám do dvaceti minut hotové. Když mám více času, tak k tomu sednu o víkendu a naplánuju si celý týden, nachystám další měsíc.

Bez čeho bys nemohla fungovat, co musí mít každé plánování?

V přehledu potřebuju mít rozdělení na časové úseky a prostor pro poznámky. Časové úseky z toho důvodu, že mi nefungoval systém odrážek. Vím, že za určitý časový úsek mám zvládnout nějaký úkol a nestane se mi, že bych večer zjistila, že jsem to neudělala. Je to osvobozující a není to stres. Do poznámek si píšu budoucí úkoly, nápady a myšlenky.

Co ti Bullet Journal dal?

Utvrdilo mě to v tom, že jsem plánovala správně. Dala jsem těm svým papírům větší řád a díky tomu jsem se zbavila obrovského stresu. Papír má něco do sebe, je to uvolňující a osvobozující. Úplně jinak se u toho přemýšlí, projevuje se kreativita. Najednou jsem začala přicházet na úplně nové věci. Kreativita se mi posunula na jinou úroveň a nápady chodí samy.

Díváš se zpětně do svých starých zápisníků?

Jo. Vidím tam minimálně ten posun v tvoření, jaký progres jsem udělala. Na začátku jsem měla kostrbaté písmo, kresby jak od třeťáka a tak. Postupně jsem plánování pojala jinak, začala jsem používat samolepky. Je to nostalgické. Říkám si, že po těch dvou letech už jsem opravdu na jiném levelu.

A co v tobě vyvolává vidět zpětně naplánované věci?

Při cestování je super, že si připomenu, kde všude jsem byla. U seznamu přání mi dojde, co se mi splnilo. Člověk si tyhle cíle stanoví na začátku, ale za rok už to dá spíše do šuplíku a třeba mu ani nedojde, že se to splnilo. 

Nosíš MINIMEE všude? 

Jo! Musím plánovat ještě trochu jinak specificky kvůli své druhé firmě, takže hodně důležité termíny mám i v kalendáři v mobilu. Teď jsem byla v Budapešti a zapomněla jsem zápisník doma, to bylo hrozný, je to taková závislost. Když ho nemáš po ruce, tak ti nejvíc dochází, kolik si toho zapisuješ. Já mám navíc ještě tři zápisníky a stěhuju je jak kočky koťata. (smích)

Co pro tebe znamená kreativita?

Je to pro mě důležitá část života a osobního projevu. Je to vyjádření vlastní podstaty. Dá se to pojmout v mnoha oblastech, u mě je to asi hlavně v tom tvoření. Ale jsem kreativní i při řešení problémů. Všechno jde. Neexistuje, že něco nejde.

Za jakých podmínek nejsi schopna tvořit a kdy ti to jde samo?

Dobře se mi tvoří o víkendu, kdy na to mám čas. Uvařím si kafe, pustím si hudbu, a to nějak přichází samo. Takže mi pomáhá klid a když vím, že na to mám dost času. Krizi mám, když se necítím fyzicky dobře, špatně se vyspím nebo mám složitější den.

Bojuješ s tvůrčí krizí nebo to klidně odložíš na jiný den?

Ze začátku jsem šla hodně na sílu a vnímala jsem povinnost udělat příspěvek, který jsem slíbila. Ve výsledku to ale nevypadalo tak dobře, jako když jsem odpočatá. Teď už si řeknu, že se svět nezboří. Buď to tam dám další den nebo se mi stav zlepší v průběhu dne a třeba přijde nějaká myšlenka.

Panuje na tvém pracovním stole chaos nebo pořádek?

No, řekněme tomu 5S pořádek. Všechno má svoje místo a všechno musím mít v lajnách. Stůl si skládám do rovných tvarů. Takže hrnek doleva, klíče doprava, už to tak mám naučené. Nemůžu tam mít moc věcí, protože v tom se špatně orientuju. Když si něco vezmu, tak to dám pak hned na své místo.

Jmenuj tři věci, které ti dělají radost.

Když mi někdo uvaří špagety! (smích) Nemám obecně ráda překvapení, ale když mě někdo překvapí něčím, na základě toho, že jsem o tom mluvila, tak to mi udělá radost. Je to asi zvláštní, ale dělá mi radost i pochmurné počasí. Mám to vnitřní nastavení takový, že dokážu radost vidět asi ve všem.