Jak to vše vůbec začalo?

Papír mě už od dětství fascinoval. Byla jsem takový "studijní typ". Pořád jsem si psala, vymýšlela, organizovala, dělala různé statistiky, seznamy, črtala jsem si úkoly, přehledy, a tak.

A to mě vlastně - JAKSI -  doprovázelo a doprovází doposud.

Nikdy jsem nebyla typ na klasické diáře. Svazovaly mě, byly nalajnované. Potřebovala jsem projevit kreativitu, čmárat, plánovat, vymýšlet dle potřeby. 

Přesně tak, jak mě to zrovna napadlo. 
A tak jsem si ten sen splnila.
Než to mít na samostatných papírech, tak to mám vše hezky u sebe.


V mém MINIMEE.

- moje vlastní česká značka
- speciálně navržený zápisník
- vyroben celý v Česku
- s minimálně viditelnými tečkami (ať to nekazí výsledek)
- s prémiovým papírem (120g, jedna z nejlepších na trhu, ať to moc nepropíjí),
- s luxusním vzhledem a sametovou obálkou

- ve dvou velikostech  - A5 a A6
- s kroužkovou vazbou, ať se dá otáčet
- v mnoha krásných a pečlivě vybraných barvičkách

Můžete do něj plánovat, psát, kreslit, lepit, cokoliv.

Možná si říkáte, co mě přivedlo v době elektroniky právě k papírovému zápisníku?

Ono totiž postupem času, už od té školy... jak člověk studoval, pracoval, ... Začínala jsem se dostávat do hodně stresu a najednou jsem zjistila, že ačkoliv používám elektronické pomůcky, tak jsem se necítila komfortně. Informace byly na mnoha místech a já nevěděla, kam pro ně dřív skočit. Prostě mě pohltily a hlavě dávaly zabrat. Občas jsem něco vypustila, občas si něco nezapamatovala, a tak... 

A tak jsem si řekla dost... Možná k tomu napomohly i ty dva stresové kolapsy... Elektroniku jsem omezila a vrátila se zpět ke starému dobrému papíru. No a tím pádem i ke klasickému psaní a plánování.

A najednou jsem zjistila, že jsem prostě papírový člověk a že psaní a tvoření mě neskutečně uklidňuje, uvolňuje mi to mysl a já se dokážu lépe soustředit. Navíc ani stres není takový, jaký byl. Nehledě na to, že mám obecně radost z vlastního výsledku, protože díky kreativnímu tvoření vylučujete hormony štěstí, a tím pádem máte víc radost ze života. Co víc si přát.

Tento pocit trvá už několik let. Jsou to roky, kdy píšu s radostí, kdy plánuju bez starostí a kdy je mi dobře. A mobily a elektronické plánování frčí dál. Jenže já jsem prostě ten „papíráček“.


A co vy, jakou máte zkušenost. Píšete si, tvoříte? 

Ať už si chcete můj zápisník pořídit nebo jste sem jen ze zvědavosti zabloudili, tak přeji, ať vás životem provází jen a jen to nejlepší a radost ať naplňuje každý váš den.


A ať už děláte cokoliv, tak hlavně, ať vás to baví. :) 
 
Ali